Mým domovem ztichlá je putyka

Karel Hašler

C#Mým domoFmvem ztichláF# je putyka, G#mým štěstímG#7 je sklenC#ice plná.
Snem F#mládí byla vždy G#gotika a G#7smetla ji baroka C#vlna.
Když potácím se setmělou ulicí, nahlížím do oken spáčů.
Jen němý stín mě provází, já sám nad sebou pláču.
C#Můj malý broučku, G#7jdi klidně C#spát
o svojí mámě G#7nechej si C#zdát.
C#7Máš jeden z nejhezčích F#darů, že můžeš F#mtak klidně C#spát,
C#7tvá máma tančí teď F#v baru,
C#jiný muž možná G#7už má jí teď C#rád.
Já tvojí mámu měl tolik rád,
víc než svou lásku nemoh` jí dát.
Modré snesl bych jí z nebe, život bych za ní dal,
za to, že dala mi tebe,
v noci žít, víno pít, odešla nám.
Odešla máma půlnoční tmou,
já spěchám zrána za prácí svou.
Spi klidně, můj malej synku, nikdo tě neprobudí.
V náručí držíš teď sklínku,
ty jsi můj, já jsem tvůj, a ty to víš
Jdu sám ztichlou ulicí a nahlížím do oken spáčů.
V srdci mám plnou sklenici, sám nad svým osudem pláču.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:42:27.824+00:00
Výsledky hledání: